Den šest a sedm
Závodníků sice ubylo, ale včera se díky logistickým oříškům a chybějícímu signálu report napsat nepodařilo. Tak napravujeme zde a pod lupou zrekapitulujeme poslední dva dny. Ty se nesly v náročných dokončení trasy 300km a ještě náročnějších pokračování na trase 600 km. Začněme tedy u počasí, které letos hraje velice významnou destabilizační linii morálky a vůle. Když jeden den dalo nebe závodníkům milost od deště, pouze produkovalo silný vítr, tak netrvalo dlouho a vlhko mokro a vítr byly v plné síle zpět.
Matěj Jakoubek vzal útok na cíl vážně a od přístřešku na Haničce šel nonstop pochod. Cestou v Orlických svou již zlomenou hůlku zlomil zcela, a tak lyže upevnil na pevno na batoh, lyžáky schoval a věnoval se pouze chůzi. Jako bonus zjistil, že má vybitou čelovku. Vzal si tedy náhradní a u ní zjistil, že je téměř vybitá taky, pouze jedna čárka. A tak si na cestu svítil blikačkou, která naštěstí měla i bílý režim, a dokonce i světýlkem na klíčence, aby co nejvíce šetřil čelovku na horší časy. Musela to být skvělá podívaná. Cesta na Sněžník byla dlouhá a když ho konečně dobyl, byla už hluboká noc, vítr mocně fučel a vidět nebylo na špičku nosu. Když se ukryl na chvíli do rozhledny Sněžníku, bylo to celkem strašidelné, mlha i uvnitř a celá konstrukce mocně hučela pod nápory větru. Když je tam člověk sám, v bídném fyzickém stavu s vidinou toho, že cesta dál potrvá ještě mnoho hodin, není to úplně příjemná situace. Ale Matěj se přepnul do letového módu a prostě táhl. Přes zmrzlý sníh, přes jehličí, do prudkých jesenických kopců a zhruba v 6 ráno se zjevila čelovka a za ní Matěj. Šel durch přes celou noc, a ještě se smál. Matějovi smekáme klobouček a gratulujeme. Původně sice byl přihlášen na 600 km, ale všeho s mírou a tahle nálož zážitků mu bohatě stačila. Prý si musí nechat něco na příště, aby se mohl zase zúčastnit.
Když začalo svítat, tak Martin Lazar si sbalil svých pár švestek a vyrazil. Těch švestek je opravdu pár, protože s Martinovým batůžkem byste nechtěli jít ani na odpolední výlet do Českého ráje. Je to matematik a jeho výbava a trasa je důkladně promyšlena až do toho nejmenšího detailu. Nic neváží víc, než by mělo, vše je efektivně uloženo a připraveno. Dokonce i stravu má přesně na kalorie a gramy spočítanou. Pravý opak Tomáše Kadlece. Nicméně přeci jenom ho něco překvapilo a to, že jeho telefon nezačal fungovat, ale bylo nám líto ho kvůli tomu nepustit dál a díky novému trackeru máme alespoň přehled, kde se pohybuje. Díky nefunkčnímu telefonu si také nemohl vyzvednout v Z-boxu svou speciální stravu, a tak se musel spolehnout na improvizaci a vzduch 🙂 Nicméně nebál se vlka nic a i se zánětem v okostici vyrazil svižným tempem dál. Řekl nám, že dohoní Tomáše, který má zhruba 40km náskok. Jako matematik nám sdělil, že pokud poběží, bude v cíli v sobotu dopoledne. Pokud bude chodit, bude v cíli v neděli v 16:40. Tak uvidíme co mu noha dovolí, a jak jeho rovnice bude fungovat.
Přes den byl závodní klid, a my jsme měli poprvé volno na manželskou vycházku na Paprsek. Od rána už zase pršelo, takže to bylo fajn, protože jsme nemuseli táhnout saně a mohli jsme se otočit, kdy jsme chtěli. na rozdíl od Martina Šilhána. Toho čekala předlouhá cesta přes Sněžník. Ono na mapě to vypadá relativně jako kousek, jenže je to neskutečná dálka. Martin podle mapy bivakoval na nádraží v Králíkách a vyrážel v brzkých hodinách svítání. Už od rána ho doprovázel déšť a vítr byl ještě silnější než den předtím. Táhl velice stabilním tempem a my jsme dávali sázky, kdy dorazí k nám do Petříkova. Nesmyslně jsme hledali každou chvíli signál, abychom viděli jak se o kousek posunul. Jeho žena Petra na to jde zkušeně a na tracker si povolila koukat jednou za 4 hodiny, což je v mnoha případech rozumné. Martin na tom fyzicky nebyl vůbec špatně, ale měl velké problémy s kotníkem. Přeci jenom té chůze bylo nezdravě moc. Na hřebenech si užil své a za těch podmínek si musel hodně zažít a zkousnout. Je to tvrďák a jen tak nic ho nerozhází. Zhruba v 11 večer se odpoutal na metě 300 km od saní a byl rád, že je rád. S jeho kotníkem by byl nerozum pokračovat, a tak i on se zařadil mezi ty, kteří zdolali 300 km. Martinovi gratulujeme a jsme neskutečně rádi, že sem došel a byl součástí tohohle dobrodružství.
No a když jsme se chtěli podívat kde je Tomáš Kadlec, museli jsme vždy výrazně posouvat mapu abychom zaznamenali jeho lokaci. Z Petříkova po hodině pauzy vyrazil dál a již za pozdního večera dorazil za Praděd k Ovčárně a začal stoupat na hřeben Vysoké Hole, což je nejvyšší bod závodu. Byla velmi hustá mlha, foukal naprosto šílený vítr a z nebe padalo cosi. Jelikož je hřeben zcela exponován, tak kombinace všech těchto úkazů způsobila, že kompletně ztratil orientaci a rozumně se rozhodl sestoupit zpět k Ovčárně a tam přečkat noc. Jenže když si myslel, že jde zpět k horní stanici vleků, dorazil úplně někam jinam. Tomáš používá pouze papírové mapy, a tak musel zavolat domu, aby ho podle gps trackingu navigovali správným směrem. Díky zpoždění gps signálu to musela být docela náročná komunikace. Nicméně to zvládl a před hotelem Figura složil hlavu někde zasunut pod širým nebem. Nic ho ale nezlomilo a hned brzo druhý den vyrazil na druhý úspěšný pokus. Svým tempem válcoval kilometry jak buldozér a brzy nadobro opustil Jeseníky. Zastavil se až za Budišovem nad Budišovkou, kde přespal v opuštěných ruinách kempu vedle řeky Budišovky. Když jsem kolem tohoto místa minule procházel, působilo na mě dost tajemně a trávit tam noc chce dávku odvahy. Té má Tomáš jistě dost. Za Jeseníkem nad Odrou převzal pomyslné žezlo a dál se stává průkopníkem trasy, protože dál než on nikdo zatím nedošel. A pokud se nestane nic vážného, je jasné, že ho v sobotu uvidíme v Havířově. Hosťa ho potkala na Svinci, což je dost svinský kopec a klasicky působil neutrálně v pohodě.
Takže trasu 300 km máme zdárně u konce a my gratulujeme Martinu Gablovi, Matějovi Jakoubkovi a Martinu Šilhánovi za její úspěšné zdolání. A zároveň bychom chtěli poděkovat Evě Zemínové za poskytnutí její útulné chaloupky, která sloužila jako útočiště pro nás všechny. Díky.
A teď už nás jen čeká sledování souboje mezi Martinem a Tomášem. Jak to dopadne uvidíme během víkendu.
