Uzávěrka 2026

V aktuálním, mém nyní, je středa 9:00 a to znamená, že právě oficiálně skončil čtvrtý ročník Montane Jibe Jaha. Ale tu správnou čest ukončení měl na bedrech o 29 hodin dříve Tomáš Brabec. Ten došel pod Vítězný havířovský oblouk kousek po úterní čtvrté hodině ranní a stal se tak jediným běžkařem i chodcem, který letos dokončil královskou trasu na 600 km. Spolu s Honzou Kopkou, který na svém tlustém kole profičel cílem o 6 dní dříve, se stali jedinými, kteří mají fotku pod obloukem. A máme takové tušení, že těch fotek bude příští rok mnohem více.

Tomáš měl svůj zajímavý styl. Říkali jsme si, jak to může takhle vydržet. Ráno vyspávat, vyrážet pozdě a chodit přes noc do brzkých hodin ranních. Ale sám přiznal, že to je vlastně jeho životní styl a to, na co je zvyklý. Když vyrážel z CP 300 km, tak to nevypadalo úplně růžově, kráter v patě, všechno bolavý, lehký déšť, ale pozitivní mysl. Neříkal, že dojde, neříkal, že vzdá, jen se soustředil na to, aby šel dopředu a někam došel, tady a teď a víc neřešil. A to je často klíč k úspěchu, neděsit se tím, co tě čeká, protože to teprve možná nastane, ale taky nemusí, tak proč se tím zabývat a vědomě se děsit. Je důležitý mít plán a být připraven, ale ještě důležitější je být schopen se adaptovat na aktuální a neočekávanou situaci, když ti ten plán nevyjde.

Opustil Jeseníky, putoval Poodřím a hleděl k Beskydám, kde věděl, že skončí agropochod a začne zase zábava. Cesta z Oder k Beskydám byla po oblevě dost náročná – všude bahno a led. Tomáše jsem potkal za Jeseníkem nad Odrou, a když jsem se prošel po trati, měl jsem boty obalený bahnem během chvíle. Do toho neustále mrholení a mlha, lehce depresivní počasí. Tomáš v cíli říkal, že celý závod vyhlížel slunce, ale ani jednou se mu ho nepodařilo zaznamenat. Ono tam bylo, ale nad mraky. A to je taky dobrý vědět. Na CP 470 km, kde je o něco přísnější limit než na ostatních CP, dorazil Tomáš až v 6 ráno a byl fyzicky úplně KO. Kdo by se mu ale divil. Ve 14 hod nejpozději bylo potřeba CP opustit. Ale zrovna jela Maděrová, tak jsme trochu ohnuli pravidla.

V Beskydech napadl čerstvý sníh, který překryl kameny a led, takže to opět nebylo zadarmo. Ale kdo opustí CP v Rožnově, do cíle se dostane téměř jistě. Dané počasí způsobilo, že z hor zmizeli lidi. A tak se Tomášovi stalo, že poslední dny nepotkal ani živáčka, což v českých horách je celkem vzácná situace. Dokonce prý začal vážně uvažovat, jestli se nestala nějaká jaderná či jiná pohroma a on je jedinej, kdo o tom neví. To, že si udržoval svěží a pozitivní mysl, bylo vidět každý den, nebo spíš ráno, kdy posílal tzv. “Brabcovy kompozice” – fotografie, na nichž se v různých dialozích baví Tomáš se svým blízkým kamarádem Tempem (pro pragmatiky to byl batoh oblečený v bundě, pro ostatní společnost na cestě). Humor a hlavně humor ze sebe samého je další věc, která dokáže zajistit přežití nejen jedince v rámci Jibe, ale i celého lidstva, které ovšem humor ztrácí.

Tomáš došel do cíle podle časomíry v úterý 03:49:51. Což je dobrý čas pro Evu a Zdendu, panímámu a pantátu, protože to zrovna vstávají a mohli ho také rázovitě uvítat v havířovském stylu. Takže Tomáš po několika cigárkách a panácích šel spát až v osm ráno. A vy, co to nevíte, tak právě Eva se Zdendou jsou naše cílové ikony, protože bydlí nad Vítězným obloukem a v bytě, kde se narodila má žena, ano jejich dcera. Nultý ročník to byl “Pochod za tchýní” z Jablonce, odkud pocházím já, do Havířova na kávu a štrůdl, za Evou a Zdendou. A to, co nabídla česká krajina, bylo potřeba sdílet dál, proto Jizerky Beskydy Jablonec Havířov.

Většinou po skončení Jibe nemáme chuť pořádat další ročník, ale letos to bylo jiné. Těšíme se na pátý ročník. Protože opět atmosféra utvořená mezi účastníky a lidmi okolo byla nabíjející a moc nás to bavilo. Takže vy, co čtete články až do konce, tak máte výhodu a můžete si zapsat do kalendáře 29. 1. 2027, kdy odstartuje další porce zážitků na trasách Montane Jibe Jaha. A my bychom ještě jednou chtěli poděkovat všem, co se postavili na start, protože už to chce odvahu, která vyžaduje přípravy, plánování, stres, trénink. Nezávisle na výsledku a délce, kam dotáhli své batohy, všem smekáme klobouk, protože jak zní klišé – cesta je cíl a zážitek z ní odměnou. Děkujeme uctivě všem našim rodičům za pomoc na CP, v cíli a za pomoc s hlídáním dětí. Lence Zemínové za pomoc na CP. A taky Jankovi, který podniká dobrovolné výlety na trasu, aby donesl závodníkům kus toho žvance a morální podpory. A obrovské díky patří firmě Vertone, která má vše potřebné k tomu, abyste se mohli vybavit na Jibe a jiné výlety. Vertone a jím distribuovaný Montane nad námi už od prvního ročníku drží ochranná křídla, zapůjčuje vybavení, chystá startovní balíčky, poskytuje expediční stravu a mnohem více, ale hlavně to jsou dobří lidé.

Tímto považuji čtvrtý ročník MONTANE JIBE JAHA za uzavřený a přihlášky na ten další se otevírají na apríla.