Padla

Tak a je to. Padla. Ve 4:30 ráno se do cíle přiřítil Martin Lazar, a tím uzavřel letošní, oficiálně druhý ročník Montane Jibe Jaha. Martinovi smekáme klobouk a žasneme nad jeho stabilním a neskutečně vytrvalým, strojovým tempem. Zároveň i jeho klidný a suverénní přístup k věci zaslouží obdiv. Prostě si to spočítal, jak to bude, a pak to tak většinou bylo. Ani Martina jsme před startem vůbec neznali, a podle vyplněného dotazníku působil velice skromně. Ale kdeže, stejně jako u Tomáše s přibývajícím časem na trati, jsme odkrývali jeho osobnostní identitu. Díky jeho kamarádům, s kterými pořádá Valašský hrb a Jesenický maraton, jsme zjistili, že mu neřeknou jinak než Gizo. A taky nám vyzradili, že k téhle přezdívce přišel zhruba v deseti letech, když mu tuto přezdívku vysypala programovatelná kalkulačka. Gizo, dle jeho přání bez skloňování, je IT profík a matematik, který tuto vědu dokáže užitečně aplikovat do světa svých výkonů.

Má do posledního gramu, mililitru a minuty spočítáno vše, co spočítat jde. Ale zároveň se nenechá rozházet tím, co spočítat nelze, a nebo když se v rovnici vyskytne velká neznámá v podobě nečekaných situací. Ty třeba nastaly před Králíkama, kde Martinovi přestal fungovat telefon i tracker. Díky nefunkčnímu mobilu si nemohl vyzvednout balíčky se speciální stravou, a tak musel improvizovat. V Petříkově jsme viděli jeho oteklou holeň, která ho bolela. Říkal, že se pokusí to “rozchodit” a uvidí, jak to půjde dál. Rozcházel to celých 300 km a v cíli se pochlubil, že by rád pokračoval dál kdyby ho netrápila holeň. Stejně jako pro Tomáše i pro Gizo byly nejhorší pochody v noci. Jeseníky byly přísné, ale jemu se ta krutost líbila. Stejně jako Tomáš zažil na Vysoké Holi běsnění Praděda. Ten zřejmě zuřil, že jeho pohoří tak rychle pokořili a seslal jim hustou mlhu, tmu a vítr. Kdyby prý neměl hodinky, byl by zcela dezorientován. To samé u Beskyd, ač je zná, tak důkladně mu prověřily nejen fyzickou zdatnost. Nejtěžší pro něj byl úsek z Ropice do Havířova, nohy mu už nesloužily , ale hlava naštěstí jo. Cesta mu trvala 8 dní 19 hodin a 30 minut (zhruba, Gizo to má jistě na tisíciny změřené sám:) Díky Gizo víme, že kategorie chodců je reálná. Gratulace a poklona až na zem.

Letošní ročník ukázal, že Montane Jibe Jaha bude pokaždé zcela jiný, pokaždé hodně náročný a zároveň pokaždé přinese spousty pěkných i hnusných zážitků, které se usadí hluboko v srdci a tam zůstanou. Bylo krásné vidět a zažívat, že všichni svá ega nechali doma ve skříni a do svých batohů přibalili pokoru, rozum a hlavně kamarádství. To bylo stěžejním bodem výzvy. Společně sdílené útrapy a krásy dobrodružství, intenzivní zážitky jakéhokoliv druhu jsou tou největší odměnou, co si z této výzvy může člověk odnést.

Letošní atmosféra byla skvělá a zcela nás pohltila. Nesmírně nás těší reakce nejen těch, co se účastnili, ale i těch co na dálku fandili a alespoň virtuálně prožívali co se dělo na trase. Bylo jak bylo a všichni nakonec poznali, že je vlastně jedno jak je. Důležité je, co to přineslo. A slovy klasika, takovýto prožitek je nepřenositelný, ten se musí prožít.

Výsledek či umístění je fajn, může být bonusem, ale je až druhořadý, proto nemáme vítězů ani poražených, pouze těch, co se nebáli vlka nic a do výzvy se pustili. Chce to totiž odvahu se do něčeho takového pustit. Jenže jakmile to jednou zkusíš a zjistíš, že to vlastně jde, budeš chtít znovu. No a my se vlastně už těšíme co přinese další ročník, který odstartuje v pátek 31.1.2025

Děkujeme všem, kteří se postavili na start a tím nám dodávají motivaci v tom pokračovat. A velká poklona a uctivé díky těm co nám v tom pomáhají. Především firmě Vertone, která se nezalekla nejistého výsledku takovéto akce, ale naopak věřila, že to bude stát za to. Díky nim jsme mohli závod pozdvihnout na vyšší než jen punkovou úroveň. Nesmírné díky patří našim pomocníkům. Tetě Věře, že kvalitně a zábavně zajistila CP ve Špindlu a Daně Novákový za gurmánský zážitek tam. Karlu Franckemu, že se naučil vynikající vývar a staral se o CP v Maršově, Evě Zemínové za umožnění využití její nádherné chaloupky a společnost v Petříkově a Hostinským za poskytnutí azylu v jejich bytě v Havířově (a za to, že společně s mou mámou hlídali naše potomstvo, a proto nemohli být v Havířově). Přeci jenom to vzniklo, jako “Pochod za tchýní, z Jablonce do Havířova”. Také děkujeme rodině Jandusových za možnost využít jejich byt ve Špindlu. Prostě díky dobrosrdečnosti ostatních by to nešlo, a my jsme rádi, že sdílíte stejné nadšení jako my. (PS. A děkuji Peťce Šilhánový, že mi koupila kartáček na zuby a pastu abych mohl políbit ženu v cíli 🙂 V neposlední řadě patří velké díky našemu web guru Vítkovi, protože bez něj by svět nevěděl o naší výzvě JIBE JAHA. Vítkův velice děkujeme!!!

Inu což, dalo by se psát dlouze, ale pouze stačit bude, že Vám všem ještě jednou děkujeme a těšíme se na další společná dobrodružství.

Venca a Hosťa Francke