Grand finále

Ještě než se verbálně rozbulím jaký to letos bylo pěkný, tak je potřeba se ohlédnout za posledním dnem Montane JIBE JAHA. To totiž finišoval Martin Šilhán. Když vyrážel z Rožnova se svými speciálními botami, které cíleně způsobují bolest za vidinou výsledku, tak jsem věděl, že odsud už se nevzdává a že do cíle dojde. 

Kvůli bolavým patám musel chodit často po špičkách jako baleťák. A zrovna Beskydský hřeben je plný kamenů a nerovností, které obstojně Martina bodaly do pat. Ale nasadil vytrvalé tempo, které poctivě držel, nezpomaloval, ani nezrychloval. Beskydy se mu odvděčily krásným počasím. Zřejmě byly rády, stejně jako my, že to Martin dotáhl do fáze, kdy už je jen otázkou času, kdy se do Havířova dostane.

Poslední noc, kdy bivakoval na louce pod širým nebem, mu prý nabídla ten nejhezčí zážitek z celého závodu. Ležel pod tou nádhernou noční oblohou, ležíce na tom obrovským kusu kamene a ten ho spolu s námi všemi unášel nekonečný vesmírem. Bohužel bolest pat mu tento okamžik nevyléčil, a tak poslední den musel sahat často na hranice svých morálních sil.

A do třetice všeho dobrého. Martin totiž stál na startu již potřetí. První pokus skončil velice brzy, v Krkonoších, kvůli vážnějším omrzlinám, které ho trápí dodnes. Druhý pokus skončil v půlce. V tu dobu mu díky nechutnému počasí 300 km stačilo. A teď, v 1:28 úterý ráno stanul pod Vítězným Havířovským obloukem. Emoce nedává najevo, ale jiskra v oku prozradila, že má radost. A spolu s ním máme ohromnou radost i my, že to konečně vyšlo. 

S příchodem Martina skončil letošní třetí ročník této výzvy. Dokonce více jak den před vypršením limitu. Tahle výzva nás utvrdila v tom, že pokaždý to bude vždy něco trochu jiného a to je na tom to krásné. Jiné počasí, jiné podmínky, jiné duše, jiná atmosféra. Je to taková živá výzva, kdy se můžeš připravit a naplánovat si vše jak nejlépe umíš, ale stejně to vše pak bude jinak. Ale vždy to přinese druh zkušenosti, zážitku a kamarádství.

Věříme, že každý si z toho odnesl něco z výše zmíněného. Ať už v dobrém či ošklivém, to  je asi jedno. Hlavně, že to něco přineslo a narušilo kolotoč reality. A to je pro nás ta největší motivace. Vidět, že tento druh zábavy dělá člověka živějším, zkušenějším, pokornějším. Však když se na to podíváme trochu filozoficky, tak jsme pouze dočasný shluk atomů a naše pidi krátká existence zde, by měla být využita k tomu, aby jsme ze sebe měli radost.

No ale dost blinkání filozofických mouder. Prostě jsme moc rádi, že to zase byla fajn akce v dobrém kolektivu lidí. Všem patří obrovská gratulace a respekt za předvedené výkony. A obrovské poděkování patří firmě Vertone, která tomu všemu dává materiální zabezpečení a podporuje naší myšlenku JIBE. Velké díky patří našim pomocníkům. Teta Věra a všemi oblíbený Špind CP, za jehož propůjčení velice děkujeme Radkovi a Šárce . Karel Francke a jeho vývar v Maršově. Lenka Zemínová a její pomoc se vším během víkendu. Evě Hostinské za azyl a hlavně gurmánské zajištění v Havířově. Srubu Karolínka v Maršově za velice útulné ubytování. Chatě pod sjezdovkou za super místo pro CP. Nádherné chatě Lentilka v Rožnově, kde bylo radost vyčkávat na účastníky. A všem naprosto neznámým lidem, kteří neváhali a vyrazili na trasu, aby podpořili účastníky cestou, ať už vlídným slovem či občerstvením. 

A kdyby Vám náhodou chybělo sledování obdélníčků na obrazovce, tak mám pro Vás dobrou zprávu, protože teď je řada na nás. Od 23.2. mě s Hosťou můžete sledovat v rámci aljašského závodu Iditarod trail invitational. Kde si dáme Havířovskou variantu na 600 km.

Těšíme se na čtvrtý ročník Montane JIBE JAHA.

Hosťa a Venca Francke