den 6

Skončil další nádherný den. Hezčí snad ani být nemohl. Jeseníky okupovala modrá obloha, bezvětří a místy i čerstvě upravená stopa. Ale opravdu jen místy – Jeseníky nejsou Jizerky, takže třeba sjezd k Medvědí boudě byl podle vyprávění pořádný adrenalin. K tomu ty výhledy z hřebenů, jesenické brutální kopce a sjezdy, prostě ideální den ke kvalitnímu zážitku.

Během noci se moc nelenilo. Je úsměvné, jak člověk sledující pohybující se obdélníček vytváří různé úvahy a scénáře, ale realita je nakonec vždy trochu jiná. Takže pár oprav z včerejšího článku. Luboš Kocourek dorazil do Mladkova a tam nespal u někoho, ale našel seník a v něm se schoval jako kdysi záletkáři za starých časů. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že sláma je výborný izolant. O tom svědčí i fakt, že tam spal až do rána. Ale bylo to rozumné, protože nabíral síly na závěrečný dlouhý pochod přes Kralický Sněžník. A tomu se mu povedlo. Ve večerních hodinách dorazil do cíle a předvedl nádherný výkon. Jeho spokojenost byla maximální!

Tracker Tomáše Brabce v Králíkách vykazoval známky odpočinku. Z toho jsem vydedukoval, že bivakuje, protože bylo už docela pozdě. Zhruba zavírací doba hospod. Ovšem to bylo pouze proto, aby do sebe nacpal pizzu, kterou nutně potřeboval. Naštěstí narazil na lidské dobro a pizzu mu v rodinném kruhu udělali i po zavírací době. Tomáš si dal velkou výzvu. Chtěl zkusit nahlédnout pod pokličku svých hlubin a tak prostě šel. A šel sakra dlouho. Z Orlických až do Jeseníků na jeden zátah. Když už myslel, že se svalí do sněhu a padne, tak se najednou zjevila Daniela a společně to táhli směrem k cíli.

Daniela Havránková si dala taky solidní zátah z podhůří Orlických. Ono to je zrádné, protože na mapě se to jeví jako nic extra hrozně dlouhého, ale ve skutečnosti je to dálka jak prase. Do toho se připletla k diskutující důchodcovské skupince, která se bavila o bolavých kolenech. Hlava je mrcha. Za půl hodiny už ji bolelo taky koleno. Takže noc strávila ještě na chatě Návrší a pak zaútočila na posledních 20 kilometrů. Ty, jak už jsem psal, absolvovala s Tomášem. My jsme jim s Hosťou vyjeli naproti na Paprsek. A jaký to byl krásný pohled, když jsme je už z dálky viděli, jak tam šťastně stojí, popíjejí své drinky, kouří své cigárky a svět je úplně nejvíc fajn. Oběma patří obrovská poklona a gratulace!

Martin Šilhán aka bezďák, který miluje spaní na okraji společnosti nebo spíše lesa, si dal taky brutální noční pochod. Celou noc se proplétal pod hvězdami na jesenických hřebenech a na CP dorazil v půl páté ráno. Kdo si někdy zkusil sám noční pochod, tak ví, že to není úplně příjemná záležitost. Noc je delší, než se v posteli zdá. Ale poradil si s tím skvěle. Na CP si dobře odpočinul a po obědě už směřoval dál blíže cíli. Tím, že opustil CP, si udělal osobní rekord. Přešel Jeseníky, pozdravil se s Pradědem a teď jako správnej bezďák okupuje přístřešek na Jelence.

Takao Kitada, nebojí se vlka nic. Ani nevím, jestli mají v Japonsku vlky. Možná jen ty zapařující se. Když jsme konečně prolomili komunikační bariéru, bylo mi hned lépe. Dnes dokonce poslal fotku a zprávu v češtině. Zrovna se nacházel na nejvyšším bodě závodu a chytil nádherný východ slunce. Napsal: „Česko mě baví“ a nás baví Takao. Přes den si odpočinul a zhruba v deset večer se vydal vstříc nočnímu pochodu. Přešel celé Jeseníky a dostal se až za Slezskou Hartu. Tam na chvíli lehnul, ale podle mého úsudku začalo pršet (všude okolo prší), a tak se brzy zvedl a pokračoval dál. Na CP v Rožnově je to ještě daleko, ale on to se svou trpělivostí zvládne.

No a Ivana… to je prostě Ivana, kapitola sama o sobě. Normální skvělá ženská, co se s ničím nemaže, maximálně tak ostatní v závodě jak máslo na chleba. Prostě neřeší a jde. Cestou během nočního pochodu si dala výzvu v podobě brodění Budišovky, kde zmizely lávky. Pak se chtěla trochu vyspat, ale nevšimla si, že zalehla u lomu, a tak ji brzy budila těžká technika a pak i zima. Takže musela zase prostě jen jít, s lyžemi na zádech. Přes Odry, s lyžemi na zádech. Umíte si představit ty pohledy? Strojovým tempem to dotáhla na CP v Rožnově pod Radhoštěm. Má skoro dvoudenní náskok před ostatními a do cíle už kolem stovky kilometrů. Chystá se dobře pospat a pak bude v Havířově co by dup.

A zítra už bude hnusně, teda to už je teď. Takže to bude zase fajn den.