Den 5

Dnes už legendární tým Polička je zlatá loď ve složení Martin Mazal a Vítek Pučálek ukončili slavnostně svou pouť v pozdních nočních a nebo v brzkých ranních hodinách. V chatě Návrší se posílili (pozor, nezvykle byli jen dvakrát v hospodě za celou dobu) a z minule měli zafixováno, že kopce jsou o něco kratší a že to celkem jelo. Jenže víme, jak na takových akcích končí očekávání. Takže závěrečná cesta z Návrší byla celkem přísná. Dost fičelo a padaly chuchvalce sněhu, který byl jak vata a spěšně překrýval všechny kamínky. Martinovi se podařilo ještě během pádu zlomit hůlku a Vítek si už od Krkonoš pěstoval kvalitní zánět spojivky, takže alespoň neviděl ty kopce, které od minule vyrostly. Sníh tvořil na skluznici parádní bakule, a tak se prostě někdo snažil, aby kluci měli intenzivní zážitky až do konce. Kolem půl třetí ráno jsme jim věšeli medaile kolem krku, dali jsme pivo a všichni padli do postele.

Ráno jsme postupně doručili zničené, ale šťastné účastníky na vlak a vyslali je vstříc do jejich hnízd, kde se na ně jistě těšili ti, co na ně čekali. Nebylo moc času na flákání se a vyrazili jsme vstříc holkám. Vilma Havránková a Lenka Fryčová se před startem vůbec neznaly, ale za poslední dva dny se znají tak, jako kdyby byly kamarádky od mala. Z Maršova nad Metují se tak nějak sešly podobným tempem i temperamentem a od té doby se více či méně pohybovaly v kontaktu. V Olešnici jim osud zařídil napínavou noc, kdy se nechtěně ocitly na punkové kalbě a spaly v lyžárně raději s jednou dobře nabroušenou hůlkou po ruce, kdyby náhodou.

Orlický nebyly vůbec zadarmo, ale přeletěly je v dobrém tempu až do Králíků. Tam už měly noc na jistotu v ubytovně na náměstí. Což se vyplatilo, protože mohly nabrat sílu na poslední dlouhý tah přes Králický Sněžník. Lenka si v Králíkách ještě i u Vietnamců stihla koupit hřeben, protože ten jediný si zapomněla a věděla, že na hřebenu Králického Sněžníku to bude mega foukat a jako nechceš být rozcuchanej v cíli. A bylo tomu tak, nejen že tam fičelo, ale nebylo vidět na krok. Ale zase to byla zimní romantika, kdy námraza na stromech a kůlech měla několik centimetrů. Na Návrší daly kávičku, polívku a daly se na cílovou rovinku. Tu projely snad ze všech nejrychleji a málem jsme je na Paprsku nestihli. Vilma byla na lyžích, tak sklouzla do cíle o něco dříve. Vypadala dobře, civilizovaně, nesmrděla a tímto nádherným výkonem ukončila svou třetí účast na JIBE. Poprvé 150 km, pak vítězně 300 km a dnes znovu a lépe 300 km, vše na lyžích. Neskutečné.

Lenka Fryčová byla v cíli kousek za Vilmou a když jsme ji přepadli na Paprsku, tak běžela a smála se u toho. Říkal jsem jí, že není kam spěchat, ale ona, že to teda je kam spěchat – jede jí za dvě hodiny vlak. Do cíle se dostala v podobně vizuálním stavu jako před startem a stala se první ženou v zatím krátké historii JIBE, která dokončila trasu na 300 km pěšky. Holkám patří obrovská gratulace za tenhle výkon, během kterého si přes všechny nástrahy a bolesti udržovaly pozitivní náladu a úsměv na tváři. Vilma byla trochu smutná, protože věděla, že denní dávka intenzivních zážitků končí. Ale budou další. Holky totiž prozradily, že příští rok půjdou pěšky až do Havířova. K nim se přidá na lyžích Ivana Bohoňková. Takže to vypadá, že se budou muset chlapci trochu snažit, aby se nenechali holkama zahanbit během pátého ročníku JIBE.

A dnešní den zakončil parádním chodecko-běžeckým výkonem Petr Horsák. Chodil rychle, dobře odpočíval a užíval si to. Těžký pro něj byly Orlický, nejen že se táhly, ale nebyla otevřená jediná hospoda (a že jich tam je – Masaryčka a bufet Horský na celý Orlický), což pro borca z Otrokovic je sakra málo. Ale což, dal to. V Mladkově naposled složil hlavu a pak se vydal na závěrečný dlouhý pochod přes Králický Sněžník. Cestou potkal dobré lidi, někteří se s ním fotili a někteří si ho fotili. Prostě celá bída. Když jsme mu šli naproti, tak vůbec nevypadal, že má za sebou přes 300 zimních kilometrů. Pouštěl si hudbu, klusal, byl plný elánu. Moc pěkný a my mu za tenhle výkon smekáme klobouk. A aby jsme si to pamatovali, tak v cíli prohlásil, že 600 km visí ve vzduchu, jen neví kdy. To bereme.

V terénu nám zůstávají – v Králíkách Jura Nedas, který má posledních pár dní problémy s žaludkem a nemůže moc jíst. Ani dnešní den moc nepojedl, a tak to vypadá, že přijde jako lunt. Chystá se brzo ráno vyrazit na cestu do cíle. Tomáš Lovas zabivakoval pár kilometrů před Králíkama. Psal, že šel lehce kratší trasu, ale díky tomu je brzo v bivaku a těší se na závěrečný útok na Petříkov, kam podle jeho odhadu přijde pozdě v noci. A aktuálně jediný pohybující se človíček je Tomáš Brabec. Ráno psal, že paraleny zabraly a že valí dál. A tempo má zase celkem solidní. U Tomáše člověk nikdy neví, čím překvapí, ale odhaduji, že to dotáhne buď do Králíků, či někam za a tam zabivakuje, aby dodal oslabenému tělu odpočinku a zítra ho tu máme. Pro něj to je ovšem zahřívací třístovka a čeká ho ještě dlouhá cesta pod Vítězný havířovský oblouk. Nejkratší cestu po oblouk má Honza Kopka. Jeho zpráva byla dnes stručnější, což dává smysl, protože měl dlouhý den. Přes Odry to prý byla romantika a pak je to docela placka s hodně cyklostezek. Dnes měl tedy rekordní zdolání vzdálenosti. Díky jeho rychlosti měl bohužel smůlu na CP v Rožnově, protože ten máme rezervovaný až od středy odpoledne (a dnes je úterý), ale pro něj to není žádná překážka. Posbíral průjezdné body a nyní bivakuje v přístřešku Bařiny zhruba na 490 km. A pokud budou Beskydy milostivý zítra ho čeká Haviřov. Ale jsou to Beskydy……

No a my dnes máme dárek od závodníků – během celé noci nikdo nedorazí, takže nás čeká první noc plnohodnotného spánku. Dobrou“