Den 4

Ráno jsme s obrovskejma obtížema vstali a Honza Kopka tu ještě byl, tak jsme ho vyprovodili ze stáje. Je na dovolený a nikdo kromě nás ho nehoní, a tak je znát i jeho zhoršená efektivita pohybu na CP. Nevěděl, kudy přesně projet Jeseníky, ale nakonec to vypadalo, že si celkem dobře poradil a teď už ho čeká spinterský úsek Poodřím směrem k Beskydům. Tam to je samá cyklostezka a už teď je nám jasné, že nemáme šanci ho na dalším CP v Rožnově dohonit, protože tam bude o den dřív. Ale to Honzovi vůbec nevadí a počítá s tím.

Zbytek startovního pole byl v pohybu už od dřívějších ranních hodin. V Orlických horách vystartovaly holky v 6 ráno. Lenka s Vilmou měly za sebou punkový večírek a stoupání na hřeben nebylo jistě zadarmo. Navíc doplnit si vodu v Orlických je celkem náročný výkon a Vilma psala SMS: “Dnes po trati žádná možnost občerstvení v Orličkách. Až v Českých Petrovicích i Vietnamců. Lenka to šla celý bez vody. Je neskutečná.” Je pravda, že její vytrvalost a rychlost je obdivuhodná. Ale stejně i tak Vilma. Holky šly tak nějak celý den v blízkém kontaktu, až opět skončily společně pod jednou střechou v Králíkách. Vilma si cestou prodřela svého psa, rozuměj bob. A tak ho musí nechat v Králíkách a dál to vše nést na zádech.

Tomáš Lovas opouštěl kolem 8 ráno CP v Maršově a čeká ho nelehký úkol: donést svůj obrovský batoh do čtrvtečních 9ti hodin. Toho úkolu se zhostil parádně a na to, co nese, tak šlape neúnavně, vytrvale a podařilo se mu vystoupat na hřeben Orlických, kde se chystá pravděpodobně někde u Masaryčky bivakovat. Nevím jak na Orlických, ale tady dost intenzivně sněží.

Jirka Nedas využil klidu na CP a dobře se vyspal a ve tři ráno vyrazil vstříc do tmavé noci. Na CP vypadal dobře. Nikam se nežene, ale drží si své tempo, protože ví, že to ještě není za rohem. Od něj moc, nebo spíš vůbec zprávy nemáme, jen víme, že to dotáhl na Velkou Deštnou, kde je oblíbený bivak všech, a tam to zapíchl.

Tomáš Brabec má zásadu nespát uvnitř a ani se moc na CP nezdržovat. Aby se mu nezačalo nechtít pokračovat dál. Z CP v Maršově vyrážel odpoledne a dotáhl to až před Náchod na hranici s Polskem, kde je u podchodu silnice benzínka. Tam bivakoval a ráno nám poslal tohle – “ORLEN není ORLE! Dal jsem si dva mega hotdogy a problil celou noc v lesíku za pumpou. Myslím, že jsem spal v Čechách, ale blil jsem do Polska. Ráno jsem se probudil s horečkou a vysatej jak moucha. Pochod děs! Kámoš mi objednal ubytování po cestě, tak se tam snažím doplazit, abych se tam dal zase do šejpu. V tomhle stavu bych pokračovat nemohl. Morál, ale dobrý.” Podle pohybu tečky na obrazovce se opravdu plazil, ale nakonec se mu to podařilo a dostal se do svého ubytování. Hned nám poslal velice humorné fotky a SMS: “No nebudu kecat…. takovej penzijónek, to je velká pohodička. Zandávám paraleny a zítra budu dobrej.” Tak budeme doufat.

Petr Horsák vyrážel v normální lidské hodině z Náchoda a večer nám poslal toto: “Dnes to bylo náročné. Celé Orličky bez hospody a na Masaryčce fronta, že bych tam stál ještě teď. Závěr do Mladkova jsem sbíhal nakonec po nějaké staré sjezdovce. Dost se mi tam ztrácela cesta v navigaci. Ale jinak to byl krásný den.” Pak ještě psal, že se na ledu pořádně vysekal, ale je v celku.

Honza Gotwald vyrážel ze svého orlického bivaku u řopíku ve dvě ráno. Měl jasně danej cíl – dostat se co nejdříve do cíle. A to se mu dařilo. Trošku ho asi ze zadu tlačil Gustav s Tomášem. Na pumpě v Králíkách doplnil hladinu cukru a vyrazil vstříc opticky nenápadnému, ale fyzicky i mentálně dost náročnému Králickému Sněžníku. Ten ho důkladně prověřil, ale nenechal se zlomit a když viděl, že už nemusí tolik spěchat, tak se mohl zastavit v chatě na Návrší, aby si dal drink se svou ženou, která ho tam přišla podpořit na závěrečný úsek. Ač na mapě se to zdá, že už je to opravdu kousek, tak se to hrozně táhne a je to samej kopec. Takže to stejně zabere skoro 4 hodiny cesty. Ale poradil si s tím bravurně a zhruba v 17:15 dorazil jako vítěz trasy 300 km na lyžích. Honza loni vyhrál 150 km a teď k tomu přidal 300 km. A já se ptám, půjde to takhle i nadále? No každopádně obrovský klobouk dolů za takovýto výkon a moc gratulujeme.

Gustav Subklew a Tomáš Kadlas spali v Orlických nedaleko od sebe, o čemž teda nevěděli. V průběhu rána se potkali a od té doby se už drželi spolu. Tempem si sedli a cesta jim alespoň utíkala rychleji. Králičák je také kvalitně prověřil, a tak když seděli v hospodě na Návrší, tak se jim vůbec nechtělo ven a nejraději by tam zůstali. Ale magnet cíle byl naštěstí silnější. Závěr ještě nabízí nástrahy pro lyžaře – kamínky v těch nejhorších místech. Navíc začalo dost sněžit, a tak čerstvý sníh překryl všechny kameny, které mohly být vidět. Takže si libovali, jak jedou rychle z kopce a Tomáš najednou ležel bez varování na zemi. Od té doby oba dva sundali lyže a dorazili do cíle pěšky. Oba dva si prožili svoje krize. Tomáš si přes den chtěl jen sednout na klády, aby si chvíli odpočal, a najednou zjistil, že půl hodiny spal v totálním bezvědomí. Klukům patří obrovská gratulace a respekt za jejich sběr zážitků, které nebyly vůbec zadarmo, a za sdílené druhé místo.

Venku stále sype a čekáme na příchod týmu Polička je zlatá loď. Ale o tom až v dalším deníku, protože i na nás padá únava a tyto nočně ranní hodiny při bdělosti se občas projevují v bystrosti. Tak držme ostatním palce.