3.DEN

(EDIT 22:40) Časomíra ukazuje 2 dny a xx minut, což je trochu matoucí, protože vlastně je neděle a to je třetí den. A to se většinou nejvíc děje. Takže se pokusím osvěžit všechny sdílené zážitky od účastníků do textové formy, což je stále větší problém, protože bdělost klesá i u nás.

Než jsem ulehl v pozdních nočních hodinách, tak jsem složitou matematickou rovnicí vypočítal pravděpodobnost příchodu Tomáše Brabce, protože ten byl poslední v ten moment hýbající se na cestě do Maršova. Vyšlo mi 6 ráno, a tak jsem mohl s klidem na chvíli zabrat. Jenže Tomáš myslí i na nás, a tak zabivakoval pár kilometrů před cílem, aby nás nebudil. V 5:57 mi přišla SMS od něj: “Před checkpointem za checkpointem nikdo nesmí spát, jinak nebude hrát. Jdu spát. Zmrzla mi voda, rozmrazím ve spacáku mezi půlkama a na pozdní oběd jsem u vás. Díky za JIBE, užívám si to do syta, mám se skvěle a velmi svobodně…” Milé. Chtěl jsem za hodinku vstát, abych vyprovodil noční jezdce – Martina, Vítka, Honzu G. a Gustava, ale když jsem se probudil, byli všichni pryč. Dokonce zmizeli i Lenka F. a Vilma, ty vyrazily za svítání. Kluci byli na nohách zhruba od třetí ráno.

Většina lyžařů si na cestu odsud lyže připnula na batoh, sníh tu sice je, ale minimálně kolem Metuje to nešlo. Snad se svezli trochu přes Broumovsko a dolů na Náchod. Podle fotek z Orlických byl na hřebenech nádherný slunečný, ač chladný den. I tady ráno bylo -10 °C a foukalo. Na kopcích bylo někde i -15 °C.

Honza Kopka poslal z Českých Petrovic za Orlickýma zprávu: “Zas parádní den, pro kolo asi lepší jak pro lyže. Z Náchoda do Orliček za tmy. Mlha, dost vítr a mráz, ale i to má svoji atmosféru. Zázemí pro bivak ve vchodu do kostela. Výborný! Až na to, že každou hodinu bimbaly a ráno přese mě málem lidi lezli na nedělní mši. Dnes v Orličkách nádherně s krásnými výhledy. Zas výborný na kolo. Teď se blížím k Jeseníkům a zatím moc nevím, jak na ně.”

Dopoledne byl na CP klid, a tak jsme vyrazili nahánět závodníky do terénu. Omrzlá krajina pískovcových skal tvořila nádherné scenérie a my jsme zrovna nachytali Tomáše Brabce, jak vyráží z bivaku. Tam jsme potkali i Martina Šilhána. Už z jeho pohledu šlo vyčíst, že mu není vůbec dobře. Jeho zranění hrudníku po pádu nejdřív léčil pivem, druhou noc na zastávce vodkou, ale jeho osvědčená léčba nepomohla. Říkal, že bude rád, když se doplazí na CP a tam ukončí trasu, protože nemůže vůbec dýchat. Nyní je na pohotovosti v Náchodě a my doufáme, že bude vše v pořádku. Ale vše zlé je pro něco dobré. Martin je prvním člověkem, který na JIBE získal tzv. Triptych. Dokončil všechny tři tratě a k tomu ještě bonus: jednou nedokončil vůbec, aby to měl opravdu kompletní. Víc už tady nejde. Proto mu gratulujeme za tento skvělý triptych a přejeme brzké zotavení. (EDIT 20:40 – Dostali jsme zprávu od Martina z nemocnice, že má na třikrát zlomený žebro. Takže to byl opravdu velkej a obdivů hodnej výkon ujít a udýchat 90 km přes Krkonoše a Adršpach. Respekt)

Na svůj CP v poledních hodinách dorazil Petr Horsák. Ten přečkal mrazivou noc díky štěstí nakonec ne u známých, ale prý u starého pána, který provozuje něco jako penzion. Díky tomu nabral síly a nemusel se dlouho u nás zdržovat a je na cestě dál do Orlických. Kousek po poledni dorazil vítěz lyžařské kategorie Petr Synek. Kdyby jsme mu před startem řekli, že vyhraje, tak by se nám hodně vysmál. Ráno jsem ho potkal u bivaku Tomáše a smál se tomu nevěřícně taky. Až v cíli uvěřil. Petr loni nedokončil kvůli zdravotním problémům, ale nedalo mu to nechat nedokončené a letos to vyšlo. A to nechybělo moc a skončil na pohotovosti také. Hned na čtvrtém kilometru při krátkém sjezdu se vysekal a když jsme viděli jeho brutálně fialový loket, pomlácenou hlavu, tak jsme se divili, že to nevzdal. Předvedl nádherný výkon plný odhodlání a to nám dělá obrovskou radost.
Ani jsme nedopili slavnostní přípitek na Petrovo vítězství a už se do cíle dobelhal Martin. I on předvedl neskutečný výkon, hlavně tím, že už od šedesátého kilometru měl své zranění, ale chtěl tomu dát maximum, aby věděl, že je opravdu čas to zabalit. Jsme rádi, že se uměl dobře rozhodnout a že máme prvního Triptycha.

Tomášovi to na CP ještě chvilku trvalo, protože se mu vybil telefon, a tak se jako správný orienťák trochu v lese ztrácel a musel se vracet z kopce Ostaš zpět na trasu. To ho trochu zlomilo a nebyl to dobrý začátek dne, ale bere to s úsměvem, jako vše ostatní. Dokonce jsme ho dostali dovnitř do srubu, aby se ohřál, ale dlouho tu nevydržel, dobil si elektroniku, aby zase nebloudil, a vyrazil dál. Bohužel se stal posledním mohykánem na trase 600 km, což pro něj nebude lehké, ale uvidíme. Snad se s tím popere.

Na polích nad Maršovem se kolem půl druhé odpoledne objevily dvě tečky a těmi byla vítězka lyžařské kategorie Lenka Látová a Jirka Nedas, toho čeká ještě jednou 150 km do Jeseníků. Lenka před Trutnovem zlomila hůlku, a tak se oháněla, aby nějakou sehnala. Oslovila paní, která zrovna z lyží, jestli by jí neprodala její hůlky, ale nevyšlo. Nakonec museli s Jirkou zajít do centra Trutnova shánět hůlky nové a když už tam byli, tak toho využili a rovnou pod střechou zůstali přes noc. Na lyžích toho ani jeden sice už moc nenajezdili, ale tempo i tak měli pěkný. Lenka v cíli říkala, že na to, že původně myslela, že to nedokončí, to je překvapující výkon. Je to super výkon a gratulujeme. Dokonce přemýšlela, že by asi i měla chuť pokračovat dál. Tak třeba příště, vždyť víme, jak je to návykové. To řekl i Petr Synáček, jen tak nenápadně mezi řečí, že ho napadlo, jak to asi vypadá na té trase dál…

A pak už jsme vyhlíželi Michala Poláka. Ten se na noc usídlil do přístřešku u Stachlbergu, ale díky větru a zimě se moc nevyspal a musel pokračovat dál. A díky tomu tady byl ve skvělém čase. V cíli prohlásil, že konečně dokončil nějaký závod, který pořádáme. A my z Michala máme obrovskou radost. Předloni mu sjela lyže z hřebenů do věčných lovišť. Loni se přihlásil a při divokém tanci zranil, takže to nevyšlo a letos konečně zdolal náročných 150 km. Klobouk dolů.

S příchodem tmy jsme v cíli uvítali druhou ženu Radku Proškovou. A z ní máme mega radost a ona má ještě několikanásobně větší. Loni bojovala hlavně se svou hlavou, strachem, ale nakonec do toho šla a ve Špindlu vzdala. Nasbírala základní zkušenosti, postavila se opět na start a předvedla naprosto krásný výkon hodný obdivu. Poradila si i s odlepenou podrážkou na botě, z kopce ujetých lyží. A hlavně překonala svou hlavu a to se řadí mezi největší úspěchy.

Šimon Brázda dorazil po osmý večer. Trochu ho trápí achilovky, ale věříme, že do rána ho trápit přestanou. Zdraví na prvním místě. Pochvaloval si parádní bivak u řopíku v altánku a to díky dobrýmu spacáku, protože noc to byla mrazivá. Šimon není žádnej zelenáč, absolvoval pěšky Pacifickou hřebenovku. Sice přiznal, že se měl na JIBE připravovat chůzí s batohem a ne během, ale což, tělo se adaptuje na všechno. Chystá se využít komfortu postele a když achilovky nebudou vrzat tak v brzkých ranních hodinách vyrazí dál.

Petr Netopýr Havelka nastartoval noční vidění a dorazil do cíle o pět hodin dříve než minulý rok. A to ve výrazně lepším stavu. Minule ho sejmula chůze a záda a tak v cíli sotva seděl. Dnes stál vzpřímeně, pohotovej, s úsměvem a spokojenej. Zatím jeho nejhezčí výkon. Na první co se v cíli zeptal, jestli máme zelenou. Máme jen červenou, ale i ta je dobrá a zasloužená. Netopýrova pouť tady končí, protože musí zůstat svěží na jeho další počiny. Gratulujeme Netopýre, jseš borec!!

A finále dnešního dne završil Tomáš Lovas. Na CP dorazil taky s úsměvem, lehce unavenej, ale pozitivně naladěn. Tomáš na to šel turisticky a podle zvyku si vzal pořádný pohorky, ale takovýhle pořádný boty se na takhle dlouhý pochody zas tolik nehodí, takže jeho malíčky vypadají jak malíčky Šmoulů. Ale je to borec, nenechá se tím rozházet, stejně jako tak váhou jeho batohu. Odvážil jsem si ho nenápadně potěžkat a rozhodně vyhrál soutěž o nejtěžší bagáž letošního ročníku. O to větší výkon.

No a my sedáme do vozidla a přesouváme se směr Jeseníky, kde už asi na nás bude brzy čekat Honza Kopka. Pro dnešek howgh.