den 2

Včera jsme šli od předu do zadu. Dnes to vezmu naopak a navážu na páteční tkaničku v 23:30. Do Špindlu dorazila zbývající čtyřka v parádním čase, s upřímným úsměvem a odhodlání pokračovat po odpočinku dál. Původně jsme závodníky strašili, že nový CP bude venkovní a nakonec to dopadlo naprosto luxusně a díky ochotě kamarádů a jejich kamarádů jsme měli celou tenisovou halu k dispozici a to byl velký bonus k odpočinku před další cestou znovu nahoru na hřebeny. Díky sněhovým podmínkám a milostivé noci na hřebenech byli do druhé hodiny ranní všichni pod střechou, čímž i nám umožnili na dvě hodiny zavřít oči. Kolem páté ráno už to začalo šustit a postupně všichni vyrazili vstříc novým zážitkům. Harrachovská skupinka se také hned z rána vydala za bílými výhledy do mlhy. No a přes noc bylo zajímavé sledovat ty, co se vydali na noční pochodi, jak se postupně ukládají do přístřešků, útulen a seníků.

Na Ivanu šel nakonec Honza Gotwald, který se sice na chvíli pokusil zavřít oči, ale tak se narval kofeinem, že neměl na výběr než pokračovat dál, což si svou daň trochu vzalo. Ani Tomáš Kadlas to se spánkem nepřeháněl, ale od něj nemám moc info, protože právě teď spí, tak abych nekecal. No a klasicky to rvala přes noc Vilma, vítězka loňského ročníku na 300 km. Kdo jste sledoval loni, tak si asi vybavíte Vilmino barvité vyprávění o krásných halucinacích, kdy z hlíny vstávali obličeje, takže zřejmě si jde opět za svými zážitky. Nicméně v osm ráno už bylo celé startovní pole v pohybu.

Bohužel jsem kolem poledne pronesl větu, že je super, že to ještě nikdo letos nevzdal, a to jsem posral. Tomáš Martin už od včera bojoval s bolestí kolene. Z Harrachova ještě večer vyrazil dál, ale po několika kilometrech se musel vrátit. Dnes statečně bojoval, tlumil bolest čím šlo, ale ztlumit nešlo. Ve Špindlu tedy končí jeho pouť a to není vůbec špatný, ba naopak, jsme rádi za jeho výkon a že se vůbec postavil na start. Zranění nohy přepadlo i Lenku Sobotkovou. A to včera na CP ani nepípla a vše si nechala pro sebe. Nakonec to pokračovat nešlo a nyní se chce alespoň co nejkratší cestou dobelhat do Trutnova, kde si předem zajistila bydlení, a pak už mimo závod případně podle stavu nohy přijít nás pozdravit sem do Maršova nad Metují. A posledním, s kterým jsme se museli proti vůli všech rozloučit, je Kuba Zamazal. Toho čekala cesta do Havířova, a tak šel v klidu. Jenže týden před startem měl ještě chřipku a v přísných kopcích Krkonoš měl problémy dýchat. Jeho rozhodnutí je velice moudré, protože zdraví máme jen jedno a JIBE ještě bude. Takže ten své saně dotáhl jako Tomáš do Špindlu. Všem gratulujeme za jejich odhodlání a skvělou atmosféru.

Počasí se v průběhu dne zhoršovalo. Ti, co vyrazili na noc na hřebeny, udělali vůči počasí dobře. Citelně se ochladilo a hlavně díky mlze je vysoká vlhkost, takže přes den -5 °C nezní hrozně, ale s 95% vlhkostí se ti to dostane všude. Taky se rozfoukalo, takže pohyb po hřebenech a vlastně všude už bolel o malinko více než včera. A to je přesně ono, předpověď slibovala teploty do -3 °C a ejhle, hned tu v Maršově máme už skoro -10 °C a fouká. Nikdy nevěř nikomu, komu je přes deset, a buď připraven na vše.

Ještě před polednem dorazil do Maršova Honza Kopka. Říkal, že ho to baví. zdržel se dvě hodinky a vyrazil dál. Pravda, moc efektivní checpoint neměl, jenže jak sám říkal, vykopat se z tak útulné roubenky co tady máme je opravdu výkon. Honza projíždí povinné průjezdné body a tak nějak kopíruje trasu. Chtěl by až do Havířova. Dvě hodinky po něm dorazil první lyžař, Honza Gotwald. Byl unavenej, noc bez spánku byla znát, ale vypadal pořád mnohem lépe než minulý rok kdy ho po vítězném výkonu odsud musela odnést manželka. Usnul nám na dvě hodiny a už zase nemůže spát. Chtěl vyrazit na pochod přes noc, ale moudře se rozhodl počkat a chystá se vyrazit kolem třetí ráno. Stejně tak Gustav, přijel s úsměvem, v parádním tempu. Vyhnali jsme ho spát, ale ne a ne zabrat. To je prostě závodnická hlava a adrenalin. A to když se skloubí dohromady tak to trvá dlouho než tělo podlehne spánku. Nicméně dá tomu další šanci. To Tomášovi Kadlasovi, který doběhl kousek po Honzovi Gotwaldovi, už asi adrenalin vyprchal, protože podle zvuků spí jako zabitej. Lyžaři si letos trasu chválí, protože tak nějak plus mínus se šlo dokodrcat na lyžích až sem. Třeba legendární tým Polička je zlatá loď ve složení Martin Mazal a Vít Pučálek jeli podle jejich slov 95 % na lyžích. Sice když jsem viděl jejich skluznici tak to vypadalo, že projeli mamutím hovnem, ale jízda po zoraných polích byla příčinou si vyžádala tuto speciální mázu. Ke klukům se přidala i Vilma a podle virtuální tečky na obrazovce s nimi neustále udržovala vizuální kontakt. Ke zklamání mnoha fanoušků přijela dost v pohodě bez hlubších ponorů do psychotropních stavů, ale ještě není všem dnům konec. Vilma je tady rychleji než minule a předvádí nádherný výkon.

A z virtuální komunikace víme, že Michal Polák se cítí dobře, což je moc dobře a chystá se dojít do Trutnova a tam na bezďáka zabivakovat. V Trutnově si našli bydlení (podle mapy snad i v kostele nebo na městským úřadě 🙂 spí Jirka Nedas a Lenka Látová. Ta byla trochu asi nucena zastavit, protože si při sjezdu zlomila hůlku. Snad si nějak poradí. Radka Prošková sjela z Rýchor jako zkušená sjezdařka a tím ji to pro dnešek bude stačit. Martin Šilhán očividně rozhýbal záda po pádu a v blízkosti Tomáše Brabce táhnou co to dá a až to dál nedá tak padnou. V Martinově případě přichází v úvahu jen autobusová zastávka, tradice se musí dodržovat. (Edit 23:50 – sms od Martina – „Včerejší léčba zad pivem nezabrala, dnes zkusím vodku….“ Posláno z autobusové zastávky)

A o ostatních vím to samé co vy. Každých deset minut obnovím stránku a oni se hýbou a pak se někdy nehýbou a odhaduji, že cestou hlavu složí a budou pokračovat brzy ráno směr Maršov. No a grand finále je Gavan Hennigan. Velice sympatický týpek s velice zajímavou historií, který se šel lehce rozhýbat před cestou na Aljašku. Tam letí za týden a čeká ho opět 1000 mil aljašskou divočinou. V roce 2024 se stal vítězem v chodecké kategorii. Tak doufám, že 150 km v rámci JIBE pro něj bude ideální finální přípravou k vítězství, protože tady se stal vítězem ve své kategorii.

Za Gavanem, neskutečným tempem a stále s úsměvem valí Lenka Fryčová v kategorií chodců, ale na trase 300 km, což ji činí prvním chodcem na této trase. Na CP ji očekáváme každou chvíli. Když zřím dál na virtuální tečku tak poslední pohybující se kromě Lenky je Martin Šilhán, asi se mu nedaří najít tu správnou autobusovou zastávku.Šimon Brázda nám poslal milou zprávu, že konečně se dočkal romantického bivaku pod altánkem vedle řopíku. Vy co znáte tuto opevněnou betonovou linii tak víte, že okolo každého řopíku visí zvláštní atmosféra, takže to musí být taková drsnější romantika. Petr Horsák nám trochu sešel z trati, ale podle detailního prozkoumání trasy odhaduji, že u toho baráčku kde je, má známý a nebo nebyli, ale teď už to známý jsou a u nich asi spí. Dozvíme se zítra.

A ještě než odbije půlnoc tak na noční pochod vyrazí Tomáš Kadlas, který se sám nad sebou podivil, že se snad i těší ven. Přituhlo tam výrazně. Na druhou ranní mají nařízený budíček i Martin s Vítkem. A i Honza Gotwald chce vyrážet ve tři ráno. A ten Honza co je už daleko za Náchodem by měl zpomalit, protože jinak bude muset čekat dlouho v hospodě s hodně pivama než stihneme dojet 🙂